Vím, dlouho jsem se neozvala, tak nějak jsem si naivně myslela, že když se budu svým problémům vyhýbat, nebudu si je připouštět, že nebudou, jenže opak je pravdou. A protože se nic samo nevyřeší, tak se vše jen kupí a je toho horší. A protože jde u mne zdraví a psychika ruku v ruce, tak se mi bortí i zdraví a je to čím dál tím horší. A protože nemám sílu odolávat sama sobě, tak jsem se dnes

 Bylo mi řečeno, že mám dost. Myslíte, že mám dost, když dokáži napsat souvislou větu?

Cítím neskutečnou bolest, ano neskutečnou. Nedokáži ji ani popsat. Jen cítím takovou bolest,že ji nedokážu ani popsat slovy. Ano, asi mám dost. Nebo bych měla mít. Ano, dostala jsem pusu, a ani nevím za co, byla vynucená, i když ne tak docela.

 Zanotovala jsem si několik taktů a pak jsem se tomu zasmála. Nic lepšího než kamrlík na košťata mne nenapadlo. Pak ještě výtah, ale široko daleko žádný není.

Nakonec i v kobce je to romantické, když tam trávíte čas s někým, na kom vám záleží.

Mohla bych se ho zeptat. Vlastně se

 Mám ráda ty krátké minirozhovory přes sms. Dnes mi hodně zvedl náladu, i když se jednalo možná trošku o utopii, ale třeba ne a mýlím se. A pokud bych se nemýlila, tak by zítřek mohl být lepší, než původně měl být. 

Někdy alkohol pomůže zlepšit náladu a já vím kdy, je to pouze tehdy, když i já jsem v pohodě. Jinak je to riskantní a na pováženou, v opačném případě se dostavují totoiž ty nejrýznější výlevy. Vlastně to, co celé dny v sobě dusím a co se snažím držet pod pokličkou...

Ale to teď nejsem, tak nepiju. Přesto mi je teď

 Dnes jsem si řekla, že napíšu, nenapíšu, napíšu, nenapíšu, napíšu... Ne, netrhala jsem květinám okvětní lístky, dnes by to ani nešlo, vždyť pršelo. Zívám.

Chtěla jsem psát už o víkendu. Dávno už to nejsou dny odpočinku, ale spíše se člověk snaží dohnat to, co nestihl za týden. Přesto jsem si dopřála několik nákupů a kino. A to

 Služebka. To je hrůza. A navíc výsledek a suvenýr z cesty: Spálený obličej. V noci jsem nemohla spát. Nemohu spát vždy, když se následující den vymyká normálu. Mám strach, že zaspím, taková menší paranoia, a to mám pro větší klid u postele dva budíky a ještě pro jistotu nastavený mobil. Ale stejně nespím a kontroluji čas. Jako dnes.

 Prší. Mám ráda déšť, je mi dost blízký svou náladou, vyjadřuje to, co cítím.  Nevěřím na náhody, už jsem to psala několikrát. Dnes mi přišel malý balíček, vyhrála jsem někde nějakou kosmetiku, mohla jsem si pod tím představit cokoliv. Musela jsem se pousmát, když jsem balík rozlepila a našla v něm sadu s názvem ANTISTRES. Náhody neexistují, nejsou.

 To byl původní název článku, který jsem se nakonec rozhodla nechat. Popisoval jen mou zálibu v pročítání příbalových letáků, protože jsem byla doma a neměla jsem lepší nápad, než si je pročíst v češtině a posléze slovenštině.

Měl být odlehčením nemoci a naznačit to, že mi je lépe, což mi nakonec není. Momentálně ležím

 Tak mne cosi skolilo, nevím co, ale bolí mne v krku, nemohu ani jíst a mám teplotu. Takže jsem přišla z práce a honem do postele. Bolí mne záda, a to především za krkem, tak jsem si vzala Myolastan. Kdo zná, ví, že mám tím pádem zaručený klidný spánek. Nevím, jak si lehnout, protože bolest je nesnesitelná. Asi budu spát vestoje, to nic nebolí.

Zase mám důkaz toho, že (a jak) psychika působí na tělo. Nekrotila jsem se a ty výlevy se na mne podepsaly zdravotně.