Katy | Drbátko a kakao

Někdy alkohol pomůže zlepšit náladu a já vím kdy, je to pouze tehdy, když i já jsem v pohodě. Jinak je to riskantní a na pováženou, v opačném případě se dostavují totoiž ty nejrýznější výlevy. Vlastně to, co celé dny v sobě dusím a co se snažím držet pod pokličkou...

Ale to teď nejsem, tak nepiju. Přesto mi je teď fajn. Pohoda, klídek, sama doma, zabalena v dece a popíjím, ale ne víno, ale horkou čokoládu. Občas, když si chci vylepšit náladu, vědomě i podvědomě sáhnu po kakau. A teď jsem v klidu, příležitostně se škrábu drbátkem na zádech, to mě maximálně uklidňuje, já bych vydržela sedět nehybně celé dny, jen kdyby mi někdo drbal záda.

Řádí tu nějaké bouřky. Blesky a hřímání a nejen v dálce, po každém záblesku se přistihnu, jak počítám, abych zjistila, jak je bouřka daleko.  To mne odvádí od psaní. Pustila jsem si hudbu. Mám na počítači výběr té nejlepší hudby. Měla bych to asi upřesnit, hudby, která se líbí nejvíce mně, a to je takový průřez od šedesátých let do dneška. Nejvíce pecek z let osmdesátých. Mívám pocit, že jsem se narodila ve špatnou dobu a sama se vídám někde jinde, toužím být starší. Nepatřím sem. Ten pocit u mne převládá. Upřednostňuji jinou hudbu a jiný styl života než mí vrstevníci. Vždycky jsem byla tak trošku "outsider", i když se ráda schovávám v davu.

Dnes jsem měla zajímavý rozhovor, a nejen to, ale byl i velice příjemný. Škoda, že nebyl delší. Bylo mi příjemně, navzdory všem okolnostem. Byla jsem klidnější a vyrovnanější, než obvykle bývám v té samé situaci. Ale bylo to také proto, že byl klid. Nikde nikdo, samota. Neměla jsem strach, že by někdo vyrušoval. Byl klid! Já byla v pohodě a s osobou, která je mi velice blízká, ne-li nejbližší. Určitě nejbližší.

Protiřečí si. Jak se v něm mám pak vyznat. Něco řekne, až mne to zarazí a o pár minut mi vyrazí dech tím, že řekne něco, čím to zase popře.

Přehrávám si v hlavě ten rozhovor a snažím se vymyslet, co bych měla nebo neměla udělat. Protože jsem byla rozhodnuta nepokračovat ve svých plánech, ale vzápětí mne k tomu vybídl.

Dopila jsem čokoládu, je mi fajn. Jsem spokojená v rámci možností, a je mi trošku zima. Chtělo by to nohy v teple. Drbátko jsem odložila vedle notebooku. Stejně je příjemnější, když mě NĚKDO drbe na zádech.

Byla jsem se umýt a zablikalo světlo, důkazem, že bouřky okolo ještě řádí. Jdu se zachumlat. A pokusím se usnout se vzpomínkou na ten nejnádhernější okamžik dnešního dne, přestože má pro mě tak trošku smutnou příchuť.

K. 

P.S. Vzpomněla jsem si na toto: