Katy | S přitažlivostí nic neuděláš...

 Dnes jsem si řekla, že napíšu, nenapíšu, napíšu, nenapíšu, napíšu... Ne, netrhala jsem květinám okvětní lístky, dnes by to ani nešlo, vždyť pršelo. Zívám.

Chtěla jsem psát už o víkendu. Dávno už to nejsou dny odpočinku, ale spíše se člověk snaží dohnat to, co nestihl za týden. Přesto jsem si dopřála několik nákupů a kino. A to nestálo za to, abych sepisovala článek.

I dnes jsem váhala, zda bych měla popsat to, co se mi dnes honilo hlavou a také, zda bych to vůbec dokázala popsat slovy. Už dávno vím, že slova nedokážou popsat pocity. Jistě, někteří autoři jsou velmi blízko, když mne rozpláčou slova v knize, tak vím, že autor ťal do živého, že popisuje to, co cítím, nebo prožívám, nebo něco, co jsem prožila a velice dobře znám, přesto to však není totéž.

Ten nadpis...pro mne znamená mnohem víc, než by se mohlo zdát, nevím, zda bych to dokázala vysvětlit a už vůbec nevím, zda to popisovat chci.

Magnety. To je totiž ono. Víte, jak se k sobě mají. Můžete se pokusit je otočit a tlačit k sobě, ale jakmile je pustíte, tak od sebe odskočí, a někdy se obrátí a zase se k sobě přitáhnou. Tou správnou stranou. Ano, s přitažlivostí nic neuděláš. Slova, která pro mne mají hořkou pachuť.

Krev obsahuje železo. Železo je velmi permeabilní, to znamená, že je velmi silně přitahováno magnety. A já našla ten magnet. Seděl vedle mne a já cítila, jak se pohnul střed mého těla směrem k němu. Čekala jsem jen, kdy se se mnou nakloní i ta židle. To samozřejmě možné není, já vím. Ale ten pocit samotný byl vzrušující, mrazivý a děsivý zároveň. Husí kůže, ale pouze na pravé polovině těla. Protože seděl vpravo.

Jsou dvě možnosti. Buď to cítíte tělem i duší, nebo pouze tělem a vaše mysl se tomu brání a nesouhlasí s tím, co si žádá tělo. U mne je to ta první možnost. Jenže i zde mohu začít s výčtem možností. Buďto se tomu člověk podá a ono to klapne, nebo ne. Nebo se tomu brání. A je tu i další možnost, že by se tomu poddal rád, ale brání tomu další okolnosti. Já jsem někde mezi všemi těmi možnostmi, nejdále však od toho "klapnutí".

Je to věčný kolotoč. Už kolikrát jsem to chtěla vzdát, ale ono to nejde vypnout jen stiskem nějakého tlačítka. Navíc si musím přiznat, že ani nechci. Někde stále v sobě beru naději, jen nevím kde a doufám, že to není z nějakých tajných zásob. Zároveň vím, že je hloupost doufat.

Nemám chuť se v tom dál šťourat. Dnes ne. Jsem příliš unavená.

Držte se vy všechny ztracené duše tam venku...

"S přitažlivostí nic neuděláš..." Věděl, proč to řekl a měl pravdu...