Katy | 27.6.2012

 Bylo mi řečeno, že mám dost. Myslíte, že mám dost, když dokáži napsat souvislou větu?

Cítím neskutečnou bolest, ano neskutečnou. Nedokáži ji ani popsat. Jen cítím takovou bolest,že ji nedokážu ani popsat slovy. Ano, asi mám dost. Nebo bych měla mít. Ano, dostala jsem pusu, a ani nevím za co, byla vynucená, i když ne tak docela. Ano hraje Španělsko proti Portugalsku, (přestože fotbal je moje vášeň- asi i kvůli němu) ale je mi to jedno. Nemůžu dál. Ano nemůžu a nevím, co mě pořád dál žene. Co to sakra je, proč to někteří vzdávají a já ne???). Já čekala na svou příležitost, využila ji a narazila jsem, čekala jsem to jo, čekala, nebyla bych objektivní, kdybych řekla, že ne. Ale i přesto. Že člověk je chytrý a lidstvo hloupé jsem už slyšela, ale já jsem tak hloupá, hloupá, hloupá, ano, já vím - tak to jsem nevěděla. Vypila jsem vodku, jo fajn, možná prase, ale konečně jsem si připadala tak silná, jak já jsem já chtěla. Ale bylo mi to prd platné. Co je to ta naděje a k čemu to je ???? úplně k ničemu, jen k tomu, aby se člověk cítil hůř. Ano láska je neomezená a neskutečná ve své dobrotě, protože člověk stále miluje a nedokáže nenávidět. Proč taky. Bolí mne hlava, jo jasně, dobře mi tak, kéž by mne bolela tak, že by mi znemožňovala myšlení...a já už nebyla. Slova nikdy nebyla tak dokonalá, aby dokázala popsat všechny ty radosti a ještě méně byla dokonalá k popsání starostí. A co naděje??? Kterej debil kdy člověka naočkoval nadějí???? A proč? Kvůli starostem?? Já nevím, nevím proč, jen vím, že to je hrozná bolest, kterou na sobě nedám znát...na těle ne, ale na duši, to mohu popsat jen tady. Nejsem splachovací, i když si to mnozí myslí, ale opravdu nejsem. Mohu tady prezentovat jen své utopické sny, které jemu samotnému jsou třeba k smíchu. Utopické sny, být jen s ním...nic víc. Co je sakra na tom špatně??? Proč se musím zamilovat tak blbě????? Ne nelituji toho, to nemůžu říct. A ano, vím, že si nemohu dělat nároky, ale proč??? Proč jsem tu nebyla trošičku dřív??? A co třeba jeho slova??? Třeba by mne povzbudila??? Proč??? Nevím, co si myslí on, co cítí??? Proč mi to neřekne? Tak i tak, má bolest nemůže být větší, a to přece musím vědět já. Kdo jiný by to také měl vědět. Jsem rozervaná...už tolik měsíců, ale bojuji s tím, já prostě žiju!!! A to považuji za svůj osobní úspěch, vím, že kde kdo by to zabalil a pochopila jsem, že můj úděl je být silná, i když si tak vůbec nepřipadám. Ale vidím, že to tak je. Stačí si pročítat denně noviny. Ale proč sakra se s tímhle vším mám vypořádat já??? Proč já??? Já vím, že jsem sobec.  A co? Fakt bych raději někde pošla hlady. Bolest na duši nikdo neumí umazat. Nikdo. Já mu v jedné slabé chvilce psala, že má napsat, pokud chce vědět, co chci já. Právě mi napsal, ale ono je to tak očividné....... Copak to sakra, nechápe??? Už tolik měsíců. Ne, už asi i let. Jeho! Žádná hra!? Kde bych k tomu asi přišla? Já to myslím vážně, vše myslím vážně, říká se, že na každém šprochu je pravdy trochu a ten kdo to vymyslel, asi věděl proč.  Já mám prostě jen smůlu, že jsem ve špatný čas na špatném místě. Třeba by bylo všechno jinak. A třeba také ne, ale to je zase jen ta zatracené naděje. Strhávání knoflíků a tak podobně. Proč mám popisovat nějaké coby kdyby??? Když vím, že bych to raději provedla v reálu. Strhala knoflíky, přejela dlaněmi hrudník na ramena, obnažila jej, stáhla košili, objala krk a políbila Tvou tvář...Od ramen pokračovala dolů, do pasu,  přitáhla Tě k sobě a líbala tě dlouze a vášnivě, abys zapomněl na všechna ostatní trápení a já také a oddala se svým snům. Rozepla knoflíky u kalhot a milovala se s tebou ať už bych byla kdekoli, protože já bych chtěla... Nemám sílu myslet na to, zda Ty bys chtěl nebo ne, protože už bys mohl vědět, že stačí jen říct, protože JÁ chci... Na víc nemám sil, dnes už ne.

Nemám sílu myslet na pusu, kterou jsem si vynutila, vlastně už ani nevím jak, prostě najednou tu byla...dnes je na tohle všechno špatnej den.  Fantazie funguje, jen je už pozdě ji popustit uzdu, to sice zvládnu, ale nezvládnu to popsat. Jen cítit a ukázat, kdyby bylo komu. Takže ať už jsi kdekoli a já vím, kde jsi...Miluji Tě, ale promiň mi to, dnes nemohu, dnešek byl příliš emocionálně vyčerpávající. A já Ti dnes více dát nemohu...a ani Ty přijmout. 

Zkusila jsem to a úplně zbytečně...Ano v podnapilém stavu, ale já mám strach, že za střízliva bych to nezvládla, ale teď vidím, že ani za opila, protože tohle je silnější než já...že to na mne nezáleží, že je to tu stále...

Jen bych se teď chtěla rozpadnout na milión neslučitelných kousků....