Katy | Jak je důležité mít čistou hlavu

 Někdy minulý týden jsem vstala a parodovala hned po ránu jednu svou kolegyni: " Prosím Tě, (oslovení), mohla bys pro mne něco udělat?"

S tím oslovením bych také měla něco udělat. Mám ne zrovna běžné jméno, a pokud si tu chci beztrestně a nepoznaně publikovat své názory, tak si budu muset pro ty účely vybrat jméno jiné. Třeba typické české "Kateřina". Kateřin je hodně. Vždycky jsem chtěla zapadnout v davu, být neviditelná. Ztroskotat na pustém ostrově... Ale zpět k tématu. "Prosím Tě, Káťo, mohla bys pro mne něco udělat?" No a Káťa jde a udělá to, protože co? – Káťa je blbá. Neumí totiž říct ne.

Psávala jsem každý večer, není to dlouho, co jsem přestala. A musím říct, že mi to chybí. Psávala jsem jedné osobě, ač to zůstalo bez odezvy, tak jsem věděla, že to čte, a já tak své strastí a svá trápení s někým sdílím. A proto píšu tento blog a první článek. Abych vykřičela do světa, co mne trápí a snáz usnula. Možná. Nevím, to se pozná časem. Dnes asi ne, protože mne bude trápit ještě včerejší úplněk. Jak je důležitý si vyčistit hlavu asi ví každý z vás. Někdo to řeší alkoholem, někdo možná ještě něčím mnohem škodlivějším. Nakonec vystřízliví a je to ještě horší. Někdy mívám pocit, že člověk si nezaslouží žádné štěstí, že já si nezasloužím žádné štěstí, že pak stejně vždy padnu na hubu. A velice rychle se octnu v tvrdé realitě. Čím více se směju, tím větší mám strach. Tím horší to pak bude. Jako bych neměla právo se smát. Vše dobré vyvažuje to zlé. Už několikrát jsem přemýšlela nad tím, co je pravé štěstí a pro mne to znamená mít "čistou hlavu". Něco absolutně nedosažitelného.

Nečekej, milý čtenáři, že zde budu psát o politice, nehodlám se po večerech zabývat něčím, co mne štve celý den. Navíc je toho všude kolem dost a dost, netřeba víc psát, každý si myslíme své a všechno stojí za dvě věci.

Dále bych Tě požádala, abys byl shovívavý, co se pravopisných chyb týče. Starého psa novým kouskům nenaučíš, navíc po večerech bývám zpravidla tak unavená, že mi je vše jedno. Hlavní je pro mne obsah sdělení a ne forma. Možná zjistíš, že jsem značně náladová. Jeden odstavec může být plný radosti a jiný depresivní. Možná se zde objeví i básně. Občas mívám slabé chvilky, ale není to nic veselého. Protože se tak necítím. A dlouho cítit nebudu.

Tak a nyní k dnešku. Napadlo mne, že bych zítra nešla do práce. Ale asi jen na minutku. Zítra mne čeká obzvláště těžký den. Dopoledne jsem se klepala zimou, zabalila jsem se tedy do deky. Vyráběla jsem z korálků, to je můj relax, i když mám vztek, tak se násilně musím uklidnit, abych byla schopna je navléknout. Nechala jsem práci rozdělanou, abych právě zítra mohla pokračovat.

Nyní mám nohy na stole, dopisuju a ještě budu muset vytvořit něco do práce. Je mi smutno, jsem sama, stýská se mi po těch mailech, co jsem psávala. Ale musela jsem přestat, zakázala jsem si to sama, připadalo mi to sobecké, psát někomu konkrétnímu do mailu co mne trápí. Tady si to buď někdo přečte, nebo ne. A třeba to někomu pomůže, protože zjistí, že se necítí mizerně sám. Víš co? Pokud jsi dočetl/a až sem, zanech dole zprávu, jestli chceš. A na Tebe můj milý, také myslím, i když Ti jsem naprosto ukradená. A to bolí. Stali jste se taky otroky svých mobilů? Taháte je po kapsách a čekáte, až vám Někdo napíše a zavolá? Já ano. Marně. A stále doufám. I když vím, že naprosto zbytečně. Nejraději bych s ním mrštila o zeď. Ale ten přístroj za to nakonec nemůže. Asi je to ve mně. Kde jinde. Doprošovat se někoho, vnucovat se někomu? Ne. Proč také. Měla bych se řídit tímto heslem:  "Strav život s někým, kdo tě udělá šťastným, ne s někým, na koho musíš udělat dojem..."

Proto je mi 31 a jsem sama. Dobře mi tak.

Myslím, že pro dnešek těch výlevů bylo dost. Držte se! A hlavně: Udržte si čistou hlavu!!!

To je první záznam.

K.